Mladí hasiči na „Říhajdě“
Ve dnech 26. až 28. srpna jsme se s dětmi zúčastnili pobytu na Říhově chatě. První den jsme se ubytovali a poté bylo na programu tvoření, při kterém si děti namalovaly vlajku a vyrobily náramky. Po večeři nás čekaly ještě hry a pak už byl čas vlézt do spacáků. Alespoň jednu noc bez maminek vydrželi nakonec i ti nejmladší.
Následující den jsme dostali zprávu o tom, že v lesích je ukryt poklad. Tuto zprávu nám napsal samotný strážce pokladu Joahim, který si odpykával trest za to, že se přes zákaz pokusil k pokladu dostat. V dopise nám prozradil, že cesta k pokladu povede hlubokými semanínskými lesy opředenými řadou legend a nebude snadná ani krátká. K dopisu byla přiložena také mapka, podle které jsme se vydali na cestu. Postupně jsme se dostávali na zajímavá místa, kde jsme nacházeli další nápovědy a plnili jsme různé úkoly. Jedním z takových míst byla Schafferova štola nad Salaší. Tady jsme se dozvěděli legendu o muzikantovi z Janova, který hrál na semanínském posvícení. Když se však v noci možná i posilněn kořalkou vydal na cestu domů, špatně šlápl a propadl se do vlčí jámy. Tam na něj cenil zuby hladový vlk. To nejhorší se ale naštěstí nestalo. Muzikantovi zachránily život posvícenské koláče a jeho housličky.
Dalším zajímavým místem byla „Vyhlídka,“ která nám poskytala krásný pohled na krajinu a také na čápa. Dopisy nás zavedly až ke knajpovišti, které se dětem líbilo snad nejvíce. V horkém dni jsme se zde osvěžili a dozvěděli jsme se, co slovo knajpování vlastně znamená. Prohlédli jsme si také obec Semanín. Naše kroky pak zamířily na Kozlov, kde nás čekal výborný oběd a také další dopis. Strážce pokladu nám v něm oznámil, že jsme ho svou statečností vysvobodili, ale že poklad stejně nikdy nezískáme, odměna na nás však čeká na Říhajdě. Vydali jsme se tedy nazpátek a pustili se do hledání slíbené odměny, která byla nakonec nalezena uvnitř chaty.
Po odpočinku jsme si ještě zahráli několik her. Poté jsme rozdělali táborák a opekli si na ohni buřty. Tím však den ještě nekončil. Čekala nás totiž stezka odvahy, při které děti narazily na strašidla. Nakonec ji však zdolali i ti největší strašpytlové. Pak už byl opravdu čas jít spát.
Ráno po snídani nás čekalo balení a úklid chaty. Samozřejmě jsme ještě nezapomněli zaskočit k naší oblíbené studánce a pak už jsme se vydali na cestu k našim domovům. Děkujeme všem maminkám či babičkám za napečení buchet, kterých se sešlo opravdu hodně a jen se po nich zaprášilo.
